Robotický den 2016 - tým KiWiJuice

Pohled na Robotický den v Praze od jednoho z členů týmu KiWiJuice, kteří se zúčastnili v kategorii Line Follower.

Náš tým se skládal ze tří členů (Alexandr Culka, Dan Havránek a Tomáš Křička) a jako základ pro našeho soutěžního robota jsme použili dobře robota Pololu 3pi.

Na robota jsme přidělali plastový nárazník, který měl na spodní straně kartáčky (aby za jízdy nepřeklápěl vpřed a vzad). Dále jsme přidělali plášť, který byl látkový, aby na senzory nesvítilo světlo z okolí které je ovlivnilo natolik, že robot nebyl schopen rozeznat čáru. Nárazník fungoval dobře, ale jeho jedinou vadou bylo to, že byl příliš velký, a tudíž našeho robota brzdil. Proto jsme ho trošku zvětšili a dopředu a dozadu přidali další kartáčky. Plášť sice zastínil, ale hodně nás brzdil, a jak jsme si v průběhu soutěže všimli, byli jsme jediní, kdo ho použili, a proto jsme se rozhodli plášť odebrat.

Na detekci překážky jsme použili tlačítko, které se skládalo z hliníkové trubky v kluzném ložisku (narážela do překážky a pohybovala se vpřed a vzad), gumičky, která byla omotána kolem kladkové konstrukce, protože samotná gumička kladla moc velký odpor a celý tento mechanizmus byl na jednoduché dřevěné konstrukci. Tlačítko fungovalo, k našemu údivu, překvapivě dobře. Překážkou nepohnulo, čímž splnilo pravidla soutěže, ale celá tato konstrukce byla velká a těžká a zpomalovala nás.

Jelikož jsme zapomněli na Stop tlačítko, museli jsme ho narychlo vyrobit před soutěží, jinak by nám nebylo dovoleno se kvalifikovat. Před každým kolem jsme lehce upravili program, aby robot jezdil po čáře co nejlépe. Všechny kvalifikační kola jsme projeli relativně bez problémů, ale do finále se mohli dostat pouze nejrychlejší čtyři, a my jsme byli z výše uvedených důvodů celkem pomalí (spoléhali jsme na přísloví ,,Pomalu, ale jistě“). Řekli jsme si, že nemáme co ztratit, a tak jsme celou konstrukci oddělali a začali ji přestavovat. Poté nám bylo oznámeno, že postupuje do finále nejrychlejších osm a že se začne o 45 minut dříve. Přidělávat konstrukci do původního stavu již nemělo cenu, a tak jsme ho dodělali z toho, co nám zbylo (zbytky konstrukce a vizitky). Díky časové tísni jsme nestihli vyladit program, a proto jsme finále nejeli úplně optimálně a skončili jsme pátí. Kdybychom ho nechali v původním stavu, nebo bychom stihli vyladit program, měli bychom šanci umístit se na stupně vítězů.

Poslední editace proběhla 2016-09-13 22:59:06 uživatelem Jarek Páral